Personální stabilizace policie versus negativní faktory vedoucí k její destabilizaci
Na základě nedávného vládního rozhodnutí bylo schváleno navýšení tabulkových míst pro policii o 1000 nových příslušníků s tím, že drtivá většina by měla posílit přímý výkon služby. Ano, ten přímý výkon služby, z kterého se musí rekrutovat zkušení policisté ke službě u útvarů kriminální policie počínaje příslušných územních odborů, posléze odborů krajských ředitelstvích, nebo specializovaných útvarů zabývajících se kyberkriminalitou a extremismem v rámci svých územních nebo krajských odborů, popř. celorepublikových útvarů. V médiích proběhly informace, že průměrný měsíční příjem policisty činí v letošním roce 42 191,–Kč a po zvýšení v roce 2019 bude ve výši 45 566,–Kč. V očích veřejnosti slušně zaplacené zaměstnání, v očích nově nastoupivších policistů běh na dlouhou trať, jelikož k oné sumě se většina z nich dostane až po minimálně 20-ti letech služby, naprostá většina u základních útvarů služby pořádkové nebo dopravní policie. Nechci zde zpochybňovat nízké nástupní platy, už jenom proto, že vláda, vedení policejního prezídia a odborové organizace se v posledních době zvyšování platů u bezpečnostních sborů intenzivně věnují a v posledních třech letech musí objektivně každý policista přiznat znatelný posun k lepšímu. Co je ale nepochopitelné jak pro širokou veřejnost, tak i pro tu policejní, proč se zvyšuje plánovaný počet příslušníků o 1000 tabulkových míst, když k 1.1.2018 jich chybělo celkem 2000 a k 1.10.2018 jich chybělo 1663, což odpovídá prognóze, že k 1.1.2019 jich bude v součtu s navýšeným stavem chybět cca 2800-3000. Pravděpodobně je navyšování tabulkových míst u policie spjato s její novou koncepcí střednědobého a dlouhodobého rozvoje, která byla zpracována pod vedením posledního policejního prezidenta gen. mjr. Mgr. Tomáše Tuhého a která počítá s náborem odpovídajícího počtu policistů. Optimistické vyhlídky prorůstových mzdových opatření by mohlo asi svědčit ve prospěch náborů. Co je ale alarmující, tak to jsou odchody mladých policistů, do nichž společnost investovala nemalé finanční prostředky. Policista své zkušenosti získává ve službě až v průběhu 4-9 roku, ti co si doplní patřičný stupeň vzdělání, posilují útvary uvedené v úvodu, valná většina by ale měla pomalu nahrazovat přirozené odchody zkušených kolegů. V průběhu let 2014 – 2017 celkem opustilo řady policie 1611 policistů ve skupině 0-9 let, ve skupině 10-14 let dalších 231 a ve skupině 15-19 let dalších 600 kolegů. Vedle nevyčíslitelných ekonomických škod se jednoznačně jedná o citelné ztráty v oblasti lidských zdrojů.
Co vede ale mladé policisty, aby ukončili služební poměr v době, kdy svojí délkou služby nedosáhnou ani minimální výsluhy? Proč nespokojenost policistů služby pořádkové a dopravní policie, ale i policistů z útvarů SKPV, toliko soudě z pozorování diskusí na sociálních sítích a různých diskusních fórech, je čím dál tím víc větší, hlasitější a sílí? Na posledním společném výboru NOS PČR nás kolegové z policejního prezídia seznámili s koncepcí „Strategického rozvoje lidských zdrojů u PČR“, v které jsou velmi výstižně pojmenovány některé z faktorů, které zapříčinily vysoké odchodové vlny policistů v delším časovém období, vývoj služebních platů, mimo jiné i nekoncepčnost karierního postupu a spoustu velmi zajímavých postřehů. Rozhodně je potěšující, že se vedení policejního prezídia o tyto otázky zajímá a vnímá potřebu některé věci změnit. Příčin, proč policisté opouštějí naše řady, může být celá řada, vedle generační obměny jsou tady odchody z osobních nebo rodinných důvodů, konkurence v soukromé sféře, konkurence ostatních bezpečnostních sborů (vyjma snad vězeňské služby), ale naprostá většina odchodů je z nespokojenosti a ne vždy hraje hlavní roli nízké platové ohodnocení.
Za zamyšlení stojí, co asi prožívají nováčci, kteří splnili kritéria k přijetí, nastoupí na roční základní odbornou přípravu, kde jsou vedle služebního výcviku teoreticky vybaveni právními znalostmi z oblasti zákona o PČR, trestního zákoníku, trestního řádu, přestupkového zákona a jiných různých právních předpisů včetně několika informačních systémů. Po složení zkoušky nastoupí k základnímu útvaru a setkávají se s dalšími nároky kladené na službu. Vedle všech možných povinností uvedených v trvalých nebo aktuálních úkolech, zadaných v IS Instruktáž mají pocit že jsou neustále hlídáni, na útvarech kamerovými systémy, v terénu pomocí GPS modulů v radiostanicích nebo mobilních bezpečných platformách. Vedle toho jsou hojně zásobeny povinnostmi a úkoly kladené na ně za pomoci IS ETŘ, zejména neskutečnou smrští všech možných interních pokynů k seznámení, s mimořádnými relacemi, se stanovisky legislativně právních odborů různých ministerstvech k těm či oněm otázkám, týkajících se neustálých legislativních změn právních norem a zákonů z všemožných oblastí života, a to vše cestou policejního prezídia nebo ředitelstvích služeb dopravní, pořádkové, cizinecké či úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, nebo cestou příslušných odborů krajských ředitelstvích. Je toho ale daleko více, protože se dále musí seznamovat s novými funkcionalitami, spojenými s dnes a denně zaváděnými změnami vývojářů IS ETŘ. My starší, co jsme začínali na psacích strojích, pamatujeme dobu, kdy občan který něco oznámil, byl vyslechnut na jeden záznam, zahájily se úkony trestního řízení, provedlo se ohledání místa činu a věnovali jsme se dalším úkonům, jako bylo šetření na místě, pátrání po horké stopě apod. Dnes občan přijde na útvar a minimálně půl hodiny trvá policistovy, než vůbec zavede spis a pak se věnuje věci samotné. V neposlední řadě jsou policisté povinni se seznamovat s celou širokou škálou interních aktů řízení v IS Siař, které jsou jim přiřazovány jejich přímými nadřízenými. Kdyby se každý policista měl poctivě seznamovat se vším, co informační systémy vychrlí, tak by na to padla většina pracovní doby, což není asi dost možné a v rámci výkonu služby ani optimální. Zajímalo by mě, zda někdo z vedení policie už konečně bouchne do stolu a nechá si zpracovat audit všech informací a interních aktů řízení, jejichž znalost vyžadujeme od řadových policistů a zastaví již neúnosný nárůst byrokracie, kterou si vytváříme sami. Samozřejmě dále se policista seznamuje s veřejností a s fakty, že ne všichni občané jsou s jeho prací spokojeni, respektive s rozhodnutím, které musel nezkušený policista učinit, takže čelí stížnostem, které mnohdy oprávněně končí v kázeňském řízení. Proč si každý může domyslet sám.
K dalším pomyslným hřebíčkům do rakve patří některé neprofesionální postupy útvarů GIBS, které spočívají v chybných kvalifikacích trestně právních skutků, které byť by měly býti podrobeny kontrole dozorujícím státním zástupcům, tak jsou následně alibisticky podány obžaloby a nechť rozhodují soudy, které následně konstatují, že k porušení zákona nedošlo, nebo se jedná o přestupky podléhající kázeňské pravomoci. Prestiž, kterou by si měla GIBS získat při odhalování trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů, kteří se dopouštějí úmyslných trestných činů, nejčastěji týkající se zneužití pravomoci úřední osoby, si sama snižuje, protože nedokáže některé skutky správně kvalifikovat a ve věci rozhodnout. Dokáži si představit reakce dozorujících státních zástupců, kdyby základní útvary policie kriminalizovaly přestupkové delikty občanů a snažily se přenést rozhodovací odpovědnost na státní zástupce. Připomeňme si např. rozhodnutí soudu ve věci policisty, který pomocí služebního vozidla provedl zátaras podnapilému motocyklistovi v Praze, kdy soud konstatoval, že se o trestný čin nejedná. Dále medializovaný případ plzeňského policisty, který v civilním obleku za použití hrozby služební zbraně kontroloval řidiče automobilu, nebo v poslední řadě případ tří chebských policistů a dvou městských strážníků, kteří byli obžalováni ze zločinu mučení a jiného lidského zacházení v kvalifikované skutkové podstatě, a to za použití donucovacích prostředků při zajišťování osoby. V obou případech soudy konstatovaly, že se nejedná o trestné činy, ale o přestupky podléhající kázeňskému řízení. Obdobných kauz je každoročně jistě celá řada, statistické údaje zproštěných trestních deliktů, případně odevzdaných zažalovaných věcí do kázeňských řízen však nejsou ze strany GIBS zveřejňovány. V minulosti jsem se tyto údaje pokoušel získat prostřednictvím ředitele GIBS plk. Mgr. Ivana Bílka, který snahu ukončil s tím, že takovými údaji GIBS nedisponuje. Vyžádání těchto údajů bude předmětem další činnosti NOS PČR, kterou budu po 11. sjezdu prostřednictvím předsednictva iniciovat. Pravdou ale zůstává, že všeobecně jsou všemi policisty silně negativně vnímány případy, kdy policista jménem zákona použije donucovacích prostředků nebo zbraně, následně v rámci kontrolních mechanismů bylo jejich použití přímým nadřízeným vyhodnoceno jako oprávněné a přiměřené a přesto jsou ze strany GIBS případy oznámení osob, proti kterým bylo zakročeno, kriminalizovány a státními zástupci žalovány, následně soudy obžalob zproštěny. Představu o tom, čím vším si policisté v probíhajícím trestním řízení procházejí a jak je například finančně ruinuje právní zastoupení, pokud nebyli prostřednictvím NOS PČR pro tyto případy pojištěny, si může každý učinit sám. Domnívám se, že u takových případů by měl příslušníkům bezpečnostních sborů sjednávat a hradit právní zastoupení jejich zaměstnavatel, tedy stát. Jedná se ovšem z hlediska legislativního o složitý, nikoliv neřešitelný problém a opět budu v následném období tuto snahu iniciovat prostřednictvím výboru a předsednictva NOS PČR.
npor. Mgr. Vilém Šulcek
Předseda Krajské rady NOS PČR
Karlovarského kraje