Náhrada škody za nezákonné rozhodnutí

 V lednu tohoto roku došlo k zásadní změně v náhledu na nárok příslušníka na náhradu škody za nezákonné rozhodnutí služebního funkcionáře a na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný postup služebního funkcionáře.

 Dosavadní právní názor, že na výše uvedené nemá příslušník nárok, neboť zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů uvedené náhrady neupravuje, byl překonán právním názorem zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v usnesení č. j. Konf 11/2018-16 ze dne 15. 1. 2019. Předmětem sporu byla otázka, zda žádosti o náhradu škody za nezákonné rozhodnutí služebního funkcionáře a na náhradu nemajetkové újmy za jeho nesprávný postup, má být řešen podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), anebo podle zákona o služebním poměru.

 Zvláštní senát posuzoval věc, kdy se příslušník se domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím vydaným navrhovatelem v kázeňském řízení a náhrady škody, spočívající v nákladech správního řízení, ve kterém se proti nezákonnému rozhodnutí navrhovatele bránil. Senát konstatoval, že v obou případech jde o nárok na náhradu újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Senát dospěl k závěru, že zákon o služebním poměru obsahuje v § 98 a násl. komplexní úpravu náhrady škody způsobené ozbrojeným sborem jeho příslušníku, a to včetně škody vzniklé porušením právní povinnosti při výkonu služby a v přímé souvislosti s ním, což zahrnuje i rozhodování ve věcech služebního poměru. Uvedl také, že z komplexní úpravy odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, vyplývá, že nelze uvažovat o použitelnosti zákona o odpovědnosti státu na náhradu týchž škod. Zvláštní senát se proto neztotožnil s rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, která použitelnost zákona o odpovědnosti státu dovodila, neboť tato rozhodnutí vycházejí při svých závěrech toliko z postavení služebního funkcionáře jako správního orgánu, aniž by zohlednila komplexnost úpravy odpovědnosti za újmu v zákoně o služebním poměru.

 Při poskytování právní pomoci příslušníkům se lze setkat s nezákonnými rozhodnutími poměrně často. Také případy, kdy se řízení ve věcech služebního poměru, a následné soudní řízení vede několik let, mnohdy díky zcela nesmyslným obstrukcím, zarputilé snaze „podržet“ i zjevně vadné rozhodnutí, opakovanému zamítání odvolání proti rozhodnutí a navazující opětné soudní řízení, podávání kasačních stížností na rozhodnutí soudů ve věcech totožných s těmi, které již byly Nejvyšším správním soudem rozhodnuty ve prospěch žalobce, nejsou případy hypotetickými, ale zcela reálnými. Dosud to bezpečnostní sbory nic nestálo. Zdá se, že uvedená láce pomalu končí. Prospěch ze zjednání nápravy v rozhodování ve věcech služebního poměru jistě nebudou mít jen příslušníci, ale také bezpečnostní sbory. I to je totiž cesta k dobré pověsti bezpečnostního sboru, dodržování etického kodexu a služebního slibu.

JUDr. Petr Tomek, člen předsednictva NOS PČR