Nezávislý odborový svaz se vrací k jedné události, která zasáhla osudy několika policistů a jejich rodin.

Rekapitulovat budeme kauzu tzv. „ukřižování“ zajištěné osoby v Uherském Hradišti – zatím to vypadá, alespoň očima nás odborářů policistů, na vítězství s trpkou dohrou.

V únoru roku 2016 policisté OOP Uherské Hradiště zajistili v souladu se zákonem ženu, která se dopustila přestupku proti majetku, v činžovním domě ničila výtah a vůči sousedům se dopustila přestupku proti občanskému soužití.

Z pohledu policejní praxe se jednalo o běžný případ, o který v podstatě nyní již nejde. Žena po několik marných výzvách, aby zanechala svého protiprávního jednání (běhala nahá po zadržovací cele, kopala a bouchala do mříží, ohrožovala tak svým jednáním své zdraví a život) byla umístěna do policejní cely na OOP Uherské Hradiště. S ohledem na její nepředvídatelné jednání a nespolupráci, stále hrozilo, že se sama zraní nebo zraní zakročující policisty, byla jako agresivní soba připoutána oběma rukama pouty k mřížím cely. Policisté i tak dbali na její zdraví i důstojnost. Ruce neměla napnuté, nohy měla volně na zemi. Policisté tímto zabránili jejímu sebepoškozování i možnému útoku. V této poloze zůstala 11 minut. Poté byla po vyšetření lékařem zdravotnické záchranné služby převezena eskortou do protialkoholní záchytné stanice.

Celou dobu, kterou strávila v cele, byla snímána kamerou se záznamem. Případ měl dohru před soudem, kdy zakročující policisté byli nakonec postaveni mimo službu. Postup policistů se zvládnutím agresivní ženy byl prověřován pro podezření ze spáchání zločinu – Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení dle § 149 Trestního zákoníku, který říká: Kdo mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin jako úřední osoba.

Policistovi, který zastával dozorčí službu na oddělení, bylo navíc sděleno podezření z přečinu porušení povinnosti dozorčí služby. Během vyšetřování nakonec inspekční důstojníci případ překvalifikovali na tzv. zneužití pravomoci úřední osoby ve formě spolupachatelství. Bylo jasné, že prvotní úmysl „napařit“ policistům mučení, asi u soudu neobstojí. Taky neobstál. Nicméně policisté byli na základě tohoto podezření postaveni mimo službu. Vyšetřovatelé Generální inspekce bezpečnostních sborů, zakročujícím policistům sdělili podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby. Věc se dostala k okresnímu soudu v Uherském Hradišti, kde po mnoha výsleších došel soudce k závěru, že policisté spáchali přečin zneužití pravomoci úřední osoby. To byla pro policisty první rána, vždyť dělali, jen co jim zákon ukládá.

Po odvolání i Krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, a tak byli policisté propuštěni od Policie ČR. Na základě jejich dovolání k Nejvyššímu soudu, který tento, pro ně likvidační rozsudek zrušil, se dva ze tří policistů vrátili do služebního poměru. Nejvyšší soud jednání policistů vyhodnotil jen jako možné kázeňské provinění, Okresní soud v Uherském Hradišti tak nakonec, vázán názorem Nejvyššího soudu, předal věc ke kázeňskému řízení služebnímu funkcionáři. Vedoucí policista Územního odboru Uherské Hradiště, po projednání tohoto přestupkového jednání policistů, jim uložil kázeňské tresty ve formě srážky z platu 5 % po dobu jednoho měsíce a srážku z platu 5 % po dobu dvou měsíců u „dozorčího“.

Případ však do současnosti není vyřešen. Policisté se proti kázeňskému trestu udělenému vedoucím ÚO Uherské Hradiště odvolali, ale krajský policejní ředitel trest potvrdil. Z toho důvodu jim nebyla vyplacena ušlá mzda za dobu strávenou mimo službu a ušlý zisk za dobu od propuštění do návratu k policii. Jedná se o částku zhruba 500 000 Kč pro každého z policistů. Případem se nyní zabývá správní oddělení Krajského soudu v Brně. Současně se policistům nezapočítaly roky služby do výsluhy a tarifní třídy.

Co tomu všemu říká policista, který byl účastníkem? Jak se vlastně o věci dozvědělo oddělení vnitřní kontroly a následně GIBS?

„Došlo k poškození policejního majetku v cele. To se automaticky hlásí jako mimořádná událost až na policejní prezidium. Šlo o nějaký ohnutý plech v cele, prostě nic závažného. Policejní prezidium si vyžádalo šetření vnitřní kontroly ze Zlína. Ti si stáhli kamerový záznam a bez nějakého dalšího šetření či získání vysvětlení od zasahujících policistů věc předali jako podezření z možného trestného činu policistů expozituře GIBS ve Zlíně. Důstojníci GIBS pojali podezření z již zmíněného zločinu mučení a jiné nelidské a kruté zacházení. Převzali jsme si tak onen likvidační papír o zahájení úkonů trestního řízení a byli jsme postaveni mimo službu.“

Kdo tě zastupoval? Jak si se bránil?

„Okamžitě jsem si jako člen policejních odborů zažádal přes pojišťovnu DAS o právní pomoc a zastupoval mě JUDr. Josef Pitner z Uherského Hradiště. Tohle se vyřídilo velmi rychle. Sám bych si z platu a úspor takové právní zastoupení dovolit nemohl.“

Co jsi dělal v době, kdy jsi byl postaven mimo službu?

„V době, kdy jsem byl mimo službu, nebylo možné si podle zákona oficiálně vydělávat. Z platu mně reálně zůstalo 50 % z holého tarifu (bez příplatku za směnnost a rizikového příplatku). Podporovala mě rodina, ale bylo to hodně těžké období. V hlavě má člověk kolotoč. Hrozil mi, stejně jako kolegům, podle prvotního sdělení obvinění, trest odnětí svobody v délce dvou až osmi let.  Mohlo to dopadnout všelijak. Na druhou stranu jsme si všichni tři byli jistí, že jsme nic protiprávního neudělali.“

Jak se k tomu postavili vaši nadřízení, podporovali Vás, vždyť něco podobného se může stát jakémukoliv policistovi?

„Cítili jsme silný tlak ze strany vedení krajského ředitelství, že jsme ti špatní a měli jsme pocit, že chtějí, aby nás odsoudili. Ale to se jenom domnívám. Není možné, abych to celé vnímal bez emocí, šlo nám všem o hodně. Došlo v našem případu i ke změně státní zástupkyně. Věc dozorovala státní zástupkyně, jejíž manžel je policista a myslím, že byl i členem náhradové komise, která nám zamítla vyplacení náhrad. To jsou však jen mé domněnky, že to mělo na náš případ nějaký vliv.“

Jak to brala rodina?

„Doma mě podporovali, a to mi dost pomáhalo. Poté, co naše tresty potvrdil Krajský soud v Brně, jsme byli propuštěni od policie. To bylo hodně těžké. Člověk chvílemi přestává věřit v jakoukoliv spravedlnost. Cítili jsme silnou podporu od kolegů, známých a od rodiny a to, aspoň tedy mě, hodně drželo.“

Co bylo potom?

„Po potvrzení rozsudku Krajským soudem jsem věděl, že šance u Nejvyššího soudu je statisticky pouze pět procent, ale musel jsem bojovat dál. Nechtěl jsem se prostě vzdát. Věděl jsem, že jsem se ničeho nedopustil. Nakonec Nejvyšší soud nařídil rozsudek zrušit, a i státní zástupce u Nejvyššího státního zastupitelství se nás zastal. Skončilo to tak, že se nejedná o trestný čin. Já jsem se vrátil k policii v listopadu roku 2018 a další kolega v březnu roku 2019. Třetí z nás se k policii už nevrátil.“

Jak to vypadá teď?

„Proti kázeňskému rozsudku jsme se odvolali ke Krajskému soudu v Brně, kde je náš případ na správním oddělení. Od prosince 2019 ve věci nebyl žádný pohyb.“

Jak probíhaly výslechy na OVK a GIBS?

„Na odboru vnitřní kontroly zlínského krajského ředitelství jsme ani nebyli, tam to udělali po svém a poslali to rovnou na GIBS. Na generální inspekci probíhaly výslechy standardně. Jak při každém případu. Co jsem řekl, to jsem řekl, podepsal a šli jsme. Žádný nátlak na nás činěn nebyl. Alespoň si to před právním zástupcem nedovolili. Sám vyšetřovatel na GIBSU se k věci neoficiálně vyjádřil tak, že to vidí na hraně zákona, ale vyšetřování vládne státní zástupce a ten chtěl mít věc před soudem. Tak nám museli sdělit podezření a postoupit spis na státní zastupitelství a ten pak na soud.“

Jak se k tomu stavilo vedení vašeho obvodního oddělení, přímý nadřízený Vás přece musel znát nejlépe?

„Sami z toho byli překvapeni a podporovali nás. Uspořádali pro nás i finanční sbírku. Myslím, že to také o něčem vypovídá.“

Jak se ti slouží nyní?

„Nyní se mi slouží dobře. Samozřejmě vše by mohlo být ještě lepší, ale to je v každé práci. Doba coronaviru té službě moc nepomáhá, ale za to nikdo nemůže.“

Jaký máš z celé věci pocit?

„Potom, co jsem si prošel touto profesní i lidskou krizí a měl pocit, že jsem vyhrál, tak stále čekám na satisfakci za dobu, kdy jsem na základě nesprávného rozhodnutí soudů a vyšetřujícího orgánu, tím myslím GIBS ve Zlíně, byl dva roky a devět měsíců bez zaměstnání a řádného příjmu. Nemůžu se vnitřně ztotožnit s tím, že na základě kázeňského trestu přijdu o téměř tři roky života, tři roky neskutečného psychického vypětí a nervů. V podstatě mi nejde ani tak o peníze, ale o to, jak se celé vedení zachovalo. Vnímám to jako políček za to, že jsme se úspěšně soudně bránili a věřím, že se dočkám vítězství. Chtěl bych všem kolegům vzkázat, ať se nebojí a spoléhají se hlavně na sebe a odbory. Důležitý je rovněž právní zástupce, bez kterého se bránit v dnešní době nedá. Za to vděčím Nezávislému odborovému svazu. Snad to dobojujeme ke spravedlnosti.“

Děkuji za rozhovor

Štefan Horák