Usilovná odborová práce svazu snad konečně dochází k reálným výsledkům i v další oblasti. Škoda jen, že to je ve věcech, které se mnoho let zdály ustálené a nerozporné, jako je poskytování cestovních náhrad. Ale to už je běžná realita, která naplno odhaluje nezbytnou potřebu silných policejních odborů. Skutečností v tomto konkrétním případě je, že konečně dochází k centralizovanému potlačení nežádoucích lokálních odchylek od legálního výpočtu cestovních náhrad, které jsou v neprospěch příslušníků a zaměstnanců. Proto bychom chtěli poděkovat nejen všem členům a představitelům svazu, kteří se o narovnání stavu zasloužili, ale také vedení Policie ČR, které vyslyšelo neúnavnou právní argumentaci svazu a vydalo sjednocující stanovisko, čímž odstranilo příčinu kumulace dalších oprávněných požadavků na doplacení cestovních náhrad v některých krajích, která by jen dále prohlubovala už tak dlouhotrvající protiprávní stav.
Náhrady jízdních výdajů – stanovisko (vedení Policie ČR)
Po zhodnocení podnětu daného při jednání předsedy Nezávislého odborového svazu Policie
České republiky s náměstkem policejního prezidenta pro ekonomiku dne 3. února 2021, ve věci způsobu určování podmínek náhrad cestovních výdajů příslušníků Policie České republiky, konkrétně jízdních výdajů, a to v případech, kdy bylo služebním funkcionářem povoleno použití soukromého silničního motorového vozidla, a došlo k dohodě o poskytnutí náhrad za jeho použití ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy podle § 138 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb., sděluji následující.
Předseda Nezávislého odborového svazu Policie České republiky vznesl dotaz ohledně možnosti služebního funkcionáře určovat podmínky náhrad takových jízdních výdajů podle vzdálenosti dojezdového místa zjištěné např. podle aplikace „mapy.cz“, a ve vztahu k tomu stanovit cenu jízdného podle aktuální přílohy cenového věstníku Ministerstva financí, kterým se určují ceny ve veřejné linkové vnitrostátní pravidelné silniční dopravě.
Stanovit podmínky určení jízdních výdajů výše uvedeným způsobem nelze, a to z následujících důvodů.
Podle § 136 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. služební funkcionář určuje písemně podmínky
pro přiznání cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu cesty a ukončení cesty, místo
plnění služebních úkolů, způsob dopravy a způsob ubytování; přitom přihlíží k oprávněným
zájmům příslušníka.
Podle § 138 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb. použije-li příslušník se souhlasem služebního
funkcionáře při služební cestě jiné než služební silniční motorové vozidlo, lze s ním předem
dohodnout též poskytnutí náhrady výdajů za použití silničního motorového vozidla ve výši
odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.
K uvedenému musí přistoupit výklad smyslu těchto ustanovení z hlediska účelu jejich úpravy, když podstatou při určování způsobu přepravy je její reálnost – tzn. existuje dopravce hromadné dálkové přepravy, který tuto přepravu za úplatu (jízdné) zajistí. Následně teprve může být dán souhlas s použitím jiného než služebního vozidla k uskutečnění cesty za náhradu jízdních výdajů jízdného hromadnou dálkovou přepravou. Nelze tedy postupovat obráceně, tj. zjistit vzdálenost, vypočítat jízdné a následně dát souhlas k uskutečnění jízdy silničním motorovým vozidlem.
Souhlas s použitím vozidla je alternativa k přepravě hromadnou dálkovou přepravou, což znamená, že cestu lze vždy uskutečnit s dopravcem hromadné dálkové přepravy.
Základem pro možnost správně určit náhrady jízdních výdajů, je tedy určení podmínek, za nichž mají být realizovány. V případě předmětných jízdních výdajů to tedy je určení jednak odkud kam se cesta bude realizovat a následně určení konkrétního druhu hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy, v jehož ceně jízdenky bude výše náhrady určována. Jde tedy o to nahradit příslušníkovi výdaje, které by mu vznikly přepravou do určeného místa, pokud by užil prostředky hromadné dálkové přepravy. Z tohoto důvodu je obecně doporučováno dohodnout přesnou trasu konkrétního hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy právě proto, aby nemohlo dojít k neshodám ohledně stanovení výše náhrady (např. též se zohledněním přestupů, nutnosti použití více druhů hromadných dopravních prostředků dálkové přepravy). Tj. vždy to bude odpovídat reálným možnostem použití hromadných dopravních prostředků dálkové přepravy pro uskutečnění přepravy a nikoli nejkratší, resp. nejlevnější varianty cesty do místa určení podle např. aplikace „mapy.cz“.
Posuzovaný způsob určování výše náhrad jízdních výdajů navrhovaný některými služebními
funkcionáři spíše odpovídá úpravě možností daných v § 136 odst. 2 až 5 zákona č. 361/2003 Sb., který je nastaven právě podle počtu ujetých kilometrů a následně zahrnuje množství dalších faktorů, které do výpočtu náhrad musí být zahrnuty.
Ustanovení § 136 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb. obsahuje možnost složitým výpočtům se
vyhnout a umožňuje „paušální“ náhrady těchto nákladů, ovšem ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy tak, jak je výše popsáno, a předpokládá, že se bude jednat o cenu jízdenky odpovídající cestě, kterou by příslušník absolvoval hromadným dopravním prostředkem dálkové přepravy, kdyby nejel autem.
Informace v této podobě bude dotčeným služebním funkcionářům předána.